fbpx

V různých zemích věří lidé různým nepříjemným věcem. A dělají různé věci, aby jim předešli.

Zveřejněno: 13. 7. 2018
Přečteno 2844x

Pátek třináctého je tady a my se můžeme strachovat, co nešťastného se zase přihodí. Jen aby nám nepřeběhla přes cestu černá kočka, to by tak ještě scházelo! Naše obavy ale všude nesdílejí. Jiné země se děsí jiných věcí.

Nepsaná přikázání, čemu se vyhnout a co je naopak nutné udělat, dodržují nejen celé národy, ale i některé profese. Pověrčivost si také může každý sám vypěstovat. Není nutné, abychom se strachovali před „nebezpečným“ pátkem, stačí, když máme před sebou nějaký důležitý krok, který pravděpodobně nedopadne dobře a – vida, podařilo se! Pak zpětně zkoumáme, co jsme udělali jinak než obvykle, a před dalším důležitým zlomem si to zopakujeme. Rituál pak může působit jako placebo (a placebo efekt, jak víme, je vědecky potvrzený). Jeho dodržením získáme větší sebedůvěru a to se vyplácí.

Čůrající gólman

Legendárním příkladem je Sergio Goycochea, argentinský fotbalový brankář. Na světovém šampionátu 1990 měl čelit penaltovému rozstřelu v semifinále proti Italům, ovšem tlak v močovém měchýři byl nepříjemný. Goycochea podlehl tlaku i okamžitému nápadu a v brance se vymočil. Pak chytil dvě penalty Serenemu a Donadonimu, Argentina postoupila.

Když se poprvé vyčůral při zápase, chytil dvě penalty. Pak už na hřišti před lidmi kropil trávník pořád.

Z náhodné nutnosti si fotbalový brankář vytvořil před penaltovými kopy rituál, který později zopakoval třeba na Copa América. Úspěšně. I jiní sportovci mají své rituály, například Serena Williamsová nosí po celý turnaj stejný pár ponožek (klid, prý si je vždy nechá přeprat), s nimiž vyhrála první zápas. Slavný gólman z NHL Patrick Roy, čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu, si před zápasem vždy popovídal s brankou, v níž nastoupil. To nebylo vše, hokejky nazýval jmény manželky nebo dětí a při nástupu na led čáry nepřejížděl, ale překračoval.

sergio fotbal

Roberto Donadoni

Básničkou proti neštěstí

Není divu, že úspěšné rituály lidé ze stejné branže napodobují a zároveň se vyvarují momentů, které by mohly vést k neštěstí. Například britští (a nejen ti) divadelníci nikdy nevysloví název Shakespearova dramatu Macbeth, ani když ho zrovna zkoušejí. Říkají mu Skotské drama, Macbeth sám je pak Skotský lord a lady Macbeth je označována jako Skotská dáma.

Hra sama je prý pronásledována nehodami. Už při jednom z prvních provedení probodli jednoho herce dýkou – někdo vyměnil rekvizitu za skutečnou ocel. Také scéna s čarodějnicemi byla často přepisována, aby náhodou některá z hereček nevyslovila skutečnou klatbu.

Ti, kteří si na pověry nepotrpí, říkají, že drama má hned několik nebezpečných scén, při nichž se lehce může stát neštěstí, a zázemí divadel a zařízení k tvorbě některých efektů byla natolik primitivní, že se lehce mohla stát příčinou nějakého neštěstí. Ten, kdo se vyslovením jména prohřešil, však mohl situaci zachránit třeba tím, že se třikrát otočil, odplivl si přes levé rameno a deklamoval něco případného z jiné Shakespearovy hry, například řeč Pucka ze Snu noci svatojánské:

Jestliže my stíny dnes urazili koho kdes,
myslete jen, že jste snili,
co ty zjevy tady byly,
a pro bláhový děj ten,
neznačící víc než sen,
nekárejte, milí, nás; napravíme všecko zas.

(Sládek)

shakespeare

Král Lear

Žádné píšťalky

Námořníci jsou také při pohledu zvenčí pověrčivé báby. Na lodi se nesmí pískat – s výjimkou důstojnické píšťalky – protože to přivolává bouři. Nikdo z námořníků by nikdy neublížil mořským ptákům, neboť to jsou duše utonulých kolegů. Jestliže se námořníci sejdou k přípitku, má kapitán dvě sklenky, jednu pro sebe a druhou hodí přes palubu Neptunovi. Připíjí se vsedě vzhledem k tomu, že dřív byl na plachetnicích nábytek z bezpečnostních důvodů přišroubován a vstávání bylo obtížné. Také se sklenkami neťuká. Jednak by to mohli uslyšet zemřelí námořníci a bylo by jim to líto, že se také nenapijí, jednak by se náhodně mohlo ozvat devět cinknutí a devíti zazvoněními lodního zvonu oznamoval bocman smrt některého z mužů na palubě.

Pověrčivé národy

Jestliže jsou pověrčivé profese, jsou pověrčivé i národy. Když jsme mluvili o přípitku a ťukání, tak si rozhodně v Německu nechtějte přiťuknout sklenkou s obyčejnou vodou, nejenže budete v zemi, kde mají rádi dobrý šnaps, vypadat blbě, ale přivoláváte tím smrt. Ne ale všechny prohřešky jsou přímo „smrtelné“, ale i to, že překazí plány, ohrozí zdraví či jinak škodí, úplně stačí. V některých částech Indie byste si po západu slunce neměli stříhat nehty, pak hrozí nebezpečí od ostrých předmětů. Po setmění zase v Turecku nežvýkejte, jinak podle místní pověry žvýkáte tělo některého ze zesnulých příbuzných.

japanske jidlo

V Japonsku při jídle odkládejte jídelní tyčinky vždy na místo k tomu určené. Zabodnuté do misky s rýží přinášejí přinejmenším neštěstí. To když v Koreji napíšete jméno nějaké osoby, tak je to jako byste ji odsoudili k smrti. Určitě zemře.

Neshýbejte se pro peníze

Často jde také hlavně o peníze, potažmo úspěšné obchodní jednání. Vydáte-li se ve Španělsku na obchodní schůzku, musíte do jednací místnosti vkročit pravou nohou. V Rusku zase je velkým prohřeškem, ba přímo urážkou, když před schůzkou potřesete partnerovi rukou nad prahem kanceláře či konferenční místnosti. O peníze také přijdete v Jižní Americe, jestliže nedopatřením upustíte peněženku na zem, či si na ni položíte kabelku nebo diplomatku. 

V Nigérii se neshýbejte pro drobné, v Japonsku si dejte do peněženky origami skákající žáby, v Koreji si neupravujte kalhoty. Jinak budete bez peněz.

Dostat se na mizinu v Koreji je ještě snadnější. Stačí, když budete neklidně poklepávat nohou, nebo si upravovat nohavice kalhot. V Nigérii byste se zase neměli shýbat pro drobné, které při placení upustíte. Sice nezchudnete, ale můžete zkamenět a řekněte, na co pak jsou nějakému balvanu potřeba peníze? Jestli chcete, aby je měl nějaký Australan, musíte mu věnovat peněženku a v ní alespoň nějaký ten drobák, jinak se mu nikdy nenaplní. Znáte z pohádky kouzelný měšec, z něhož můžeme neustále vybírat zlaťáky? Tak na to, jak si ho pořídit, přišli v Japonsku, stačí mít ve šrajtofli origami skákající žáby. Japonsky se žába řekne „kaeru“ a tentýž výraz je homonymem pro „návrat“. Takže jak prosté, milý Watsone, jednou vydané peníze se jednoduše do peněženky vrátí.

foto: Profimedia a Shutterstock

Ivan Verner

Ivan Verner

Neúnavný, ale někdy svou neúnavností až únavný populizátor vědy a techniky.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.