fbpx

Někdy je sledování polohy dítěte užitečné. Musí mít však jasná pravidla, konstatuje psycholožka

Přečteno 1088x

Dnešní teenageři dávají jen málokdy mobil z ruky. O to snazší je teď díky GPS lokaci mít neustálý přehled o tom, kde právě jsou. Nakolik je tahle rodičovská špionáž přínosná? Pokládá si otázku autorka New York Times, psycholožka a úspěšná spisovatelka Lisa Damourová. A zároveň si odpovídá: Ve snaze ochránit své dítě před potenciálním nebezpečím může rodič ztratit to nejcennější – vzájemnou důvěru.

Související…

Teenageři, kteří často vystavují selfíčka, mohou mít problém se sebevědomímTeenager s vámi nekomunikuje? Pošlete mu textovku Život dnešních teenagerů v kostce: Méně drog, více depresí a léků

Pokud chcete rozvířit vášnivou debatu, zeptejte se jakýchkoli rodičů, co si myslí o sledování svých adolescentů přes mobilní aplikace. Některým rodičům bude myšlenka sledování mladistvých dost proti srsti, zatímco jiní s ní nebudou mít nejmenší problém – jde přece hlavně o to, aby jejich děti byly v bezpečí.

Soukromí a autonomie

Školní rok právě začal a v Americe, kde spousta rodičů odváží své náctileté do vzdálených univerzitních kampusů, je kontroverzní otázka sledovacích aplikací, jako je třeba Life360, více než na denním pořádku. S rodičovskou špionáží se pojí otázky důvěry a bezpečnosti. A taky otázky práv mladého člověka na soukromí a autonomii. Průzkum provedený výzkumným střediskem Pew zjistil, že velká většina dospělých své 13 až 17leté nesleduje. Jenže celých 16 % rodičů ano. A je ještě otázka, kolik rodičů ono sledování v průzkumu přiznalo. 

Lorrie Faith Cranorová, profesorka na  univerzitě Carnegie Mellon a odbornice na soukromí a bezpečnost dětí v kontextu nových technologií, se taky rozhodla nechat své děti bez virtuálního dozoru. „Jasně, že jsou tyhle aplikace lákavé – všichni máme obavy o naše děti,“ říká. Přesto tomu úspěšně odolává, protože nechce, aby její děti měly pocit, že jsou pod dozorem 24/7.

Vynalézaví teenageři, kterým se samozřejmě nelíbí, že jsou sledováni, bojkotují vynález po svém.

Sledování aktuální polohy totiž může výrazně narušit pouto mezi rodičem a dospívajícím. Výzkumy ukazují, že dospívající, kteří věří, že jejich rodiče přehnaně kontrolují jejich soukromí, mají víc domácích konfliktů. Vynalézaví teenageři, kterým se samozřejmě nelíbí, že jsou sledováni, bojkotují vynález po svém – zakazují lokalizační funkce, baví se tím, že pomocí různých aplikací „spoofují“, tedy imitují své GPS, nebo nechávají své telefony u přátel, aby tím své rodiče schválně vytočili.

Kdo je tu zodpovědný?

Řešíme zde také otázku přebírání zodpovědnosti, píše dále sloupkařka New York Times. Kdo je zodpovědný za život dospívajícího? Jeho rodiče nebo on sám? Pokud se rodiče rozhodnou sledování polohy nepoužívat, psychologové jim doporučují, aby si se svým náctiletým na rovinu promluvili o tom, proč.

Můžete se spolu například domluvit na tom, že sledování zapnete pouze v případě, že vaše dítě jede na akci, kde si samo svou bezpečností není úplně jisté. 

Mohli by například říci: „Když nejsi s námi, jsi to ty, kdo zodpovídá sám za sebe. Jsme tady, když potřebuješ pomoc, ale neplánujeme tě sledovat. Na dálku tě stejně před rozhodnutími, které uděláš, neochráníme.“ Nic samozřejmě není jen černé, nebo bílé. Jde zkrátka o to, jak k technologiím přistoupíme.

Podle autorky článku a psycholožky Lisy Damourové může být v některých případech používání lokátorů více než přínosné. „Chce to jen dodržet několik zásad,“ konstatuje.

  1. Nic před dětmi netajte

Samozřejmě je možné sledovat náctileté tajně, ale pravděpodobně se to brzy ukáže jako dost špatný nápad. Jason Curtis, ředitel pro technologický vývoj dětí do 12 let ve školách v Dallasu, tvrdí, že rodiče, kteří se snaží sledování polohy dětem utajit, tím akorát podkopávají vzájemnou důvěru. Teenageři na to stejně dřív nebo později přijdou.

Aplikaci využívá i 16letý kluk žijící v Kalifornii, který trpí vážnou alergií na ořechy. S rodiči je domluvený, že kdyby dostal záchvat a delší dobu se jim neozýval, tak ho podle GPS aplikace snadno najdou. 

Můžete se spolu například domluvit na tom, že sledování zapnete pouze v případě, že vaše dítě jede na akci, kde si samo svou bezpečností není úplně jisté, a dá vám k tomu souhlas. Nebo v případě, že se mladá řidička po cestě za vámi značně opozdí – jednoduše zjistíte, kde je, místo toho, abyste jí volali a psali, když řídí. Sdílení GPS polohy může být oboustranně prospěšné taky v případě, že vaše dítě někde potřebuje naléhavě vyzvednout. Pak stačí třeba jen poslat SMS dohodnutým rodinným kódem a můžete pro něj rovnou vyrazit.

Podobně aplikaci využívá i John Shoemaker, 16letý kluk žijící v Kalifornii, který trpí vážnou alergií na ořechy. S rodiči je domluvený, že kdyby dostal záchvat a delší dobu se jim neozýval, tak ho podle GPS aplikace snadno najdou.  „Pokud se něco stane, je dobré vědět, že mě někdo relativně rychle najde,“ říká.

  1. Nebudete vědět všechno

To, že víte, kde vaše děti jsou, neznamená, že budete mít dokonalý přehled o tom, co tam dělají. Když se pak vaše dítě bude toulat po cizí zahradě (protože se mu tam zakutálel míč), můžete ho zcela neoprávněně obvinit z vloupání na cizí pozemek s kdoví jakým úmyslem.

A hlavně – dítě může dělat věci, se kterými byste rozhodně nesouhlasili, i na místě, na kterém jej s klidem na duši máte pod digitální kontrolou. Pamatujte: to, že budete mít jejich GPS souřadnice, vám nikdy nenahradí pevný a fungující vztah.

  1. Nejde to navždy

V mnoha rodinách se touha teenagera po větší samostatnosti objeví dřív, než jsou na ni rodiče připraveni. V tu dobu lze sledování polohy použít k vytvoření důvěry, která u teenagera v budoucnu povede k větší svobodě.

Rodiče pomohou svým dětem k nezávislosti například tím, že řeknou: „Očekáváme, že nám oznámíš, kde budeš, dáš nám vědět, když se tvoje plány změní, a zvedneš telefon, když ti budeme volat. My jen na chvíli zkontrolujeme tvou polohu, a když budeme vědět, že jsi v pořádku, nebudeme se ti koukat přes rameno.“

  1. I vy jste jako mladí chybovali

GPS sledování lze použít také k obnovení důvěry, která byla porušena. Poté, co jeden opilý mladík skončil na pohotovosti, dostal od rodičů na dva měsíce zaracha. Pak se společně domluvili, že budou po dobu několika týdnů sledovat jeho lokaci, než mu budou moci znovu věřit, že se o sebe sám bezpečně postará.

Sledování polohy nám pomůže utišit některé z obav, a to i přes to, že tímhle šmírováním celou situaci často zhoršíme.

I přesto, že teenageři mezi sebou lokační aplikace hojně využívají, rodiče by neměli očekávat, že to stejné platí pro ně. Jedna věc je, když spolubydlící ví, že mladík zůstane na noc u své holky, a druhá, když tu stejnou informaci bude mít jeho táta. Když děti dosáhnou hranice 18 let, je na místě, aby se rodiče zeptali, jestli jsou v pohodě s tím, že je budou dále lokalizovat. Zvlášť když se tihle mladí vydávají na vysokou, kde by zodpovědnost za svůj vlastní život měli vzít pevně do svých rukou.

Vychovávat teenagery v 21. století není žádný med. Často nevíme úplně jistě, kde naše děti jsou, co tam dělají a  jestli nám o tom všem říkají pravdu. Sledování polohy nám pomůže utišit některé z těchto obav, a to i přes to, že tímhle šmírováním celou situaci často zhoršíme.

A tím se opět vracíme ke starému známému rodičovskému rozporu: Jak udržet naše děti v bezpečí, nepřetrhnout pouto vzájemné důvěry a zároveň je vést k vlastní nezávislosti?

foto: Shutterstock, zdroj: New York Times

Klára Ponczová

Klára Ponczová

Klára odešla pracovat z Googlu za bar, z baru do školky a ze školky do Flowee. Občas se jí teď stýská po dětech. A alkoholu.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.